Princ na bílém koni

Někdy je snazší prostě počkat na to, co se stane. Je jednodušší být pasivní obětí. Je jednodušší dávat vinu ostatním. Je to jednodušší, než si přiznat, že jsme to totálně zlodili a můžeme si za to sami. A jedině my sami si z too taky můžeme pomoct.

Čekáte na prince na bílém koni a on pořád nikde. Jste na tom blbě, je vám blbě, všechno je blbě. Ale vy přece víte, že přijde a zachrání vás. Že se něco stane a budete se mít skvěle. Už napořád.

Nebudete přece vracet ty peníze po stovkách, prostě si počkáte, až zdědíte balík po zatím neznámém příbuzném. Pak splatíte všechno rovnou a všem. Čekáte na den, kdy vynaleznou zázračnou pilulku, po který zhubnete, a přitom budete moct pořád tlačit hambáče půl hodiny před půlnocí a zapíjet ho dvanáctkou. Vydržíte ještě s tím odporným člověkem, který vás mlátí, protože dřív nebo později potkáte někoho, kdo bude „ten pravý“ a z tohohle bahna vás vytáhne. Přijde něco, co vás z těch problémů vytáhne. Objeví se někdo, kdo to za vás celý oddře. Ooo ano, přijede princ na bílém koni, hodí si vás před sebe do sedla a cváláte spolu krajinou snů. ON vás spasí. Jistě. To se totiž určitě stane. A víte proč? Protože se to přece stává ve filmech a pohádkách. Popelka, Pretty woman, Šípková Růženka, Kráska a zvíře, Princ Bajaja a mnoho dalších. Krásná práce filmový průmysle. My, kdo se snažíme zkompetentnit svoje klienty ti převelice děkujeme za to, že je udržuješ v naivní myšlence, že jejich život vlastně není tak docela jejich. Že totiž jejich život patří princi na bílém koni, který je vysvobodí ze všeho.

Ale dáš jim návod, co dělat, když se to nepovede? To oni totiž nakonec do toho vězení nastoupí, budou vážit 200 kilo, jejich partner je ubodá k smrti. Nic se nestalo, nikdo na bílém koni nepřijel (upřímně řečeno nepřijel nikdo ani na kole, což by možná stačilo). Nic a nikdo jim nepomohl, zůstali na to úplně sami, nemůžou nic dělat. Nebo?

A tady právě nastává ten zlom. Samozřejmě, že můžou „něco“ dělat. Ne vždy, ne všechno, ale něco. Cokoliv, co je osvobodí z role bezmocných obětí. Víte, nemusíte hned být stoprocentní. Pro začátek stačí malý cíl. Úplně malinkaté vymanění se z proudu řeky s názvem „ty věci se mi dějí sami od sebe“. Chceš zhubnout? Máš to v rukou. Dej si dva bonbony místo tří. Je to malá změna, ale tak ses rozhodnul, ty sám. Chceš splatit dluhy? Poradit, jak si zachránit život? Řekni si o pomoc. Udělej cokoliv, co můžeš. Cokoliv, aby ti to dalo pocit jistoty, že máš situaci alespoň z malé části ve svých rukou, protože máš. Možná jen z malé části. Bezmoc se pomalu rozpouští.

Pro nás, pomáhající pracovníky tady platí jedno důležité pravidlo. Tím je respekt k tomu, že klient je expert na svůj život, jenom to o sobě možná ještě neví. A na nás je mu to ukázat, citlivě, důstojně, s pokorou.

Princ na bílém koni totiž existuje. Každý je svým vlastním princem. Kouzlo se stane ve chvíli, kdy si to uvědomíme.